Zlaté šperky mají typicky hřejivě žlutou barvu. Žlutý odstín však není jediným odstínem, který zlato nabízí. Žlutá barva typická pro ryzí zlato se při výrobě šperků využívá v kombinaci s různými kovy, které nejenom zvyšují jeho pevnost, ale také ovlivňují odstín zlata.
Ryzí zlato má typicky zářivě žlutou barvu. Ve šperkařství se však užívá žluté zlato, které vedle čistého zlata obsahuje i další příměsi. Čisté zlato je totiž pro šperky příliš měkké. Příměsi mu dávají tvrdost, často i odstín. I přes různé barevné variace (bílé zlato, červené zlato, růžové zlato, zelené zlato aj.), je žluté zlato ve špercích tím nejoblíbenějším.
Zlato, latinsky aurum, je jedinečným kovem s mimořádnými vlastnostmi. I proto je nestarším známým drahým kovem. Je typické svojí žlutou – zlatou barvou, která může nabývat různých odstínů.
Zlato vyniká odolností vůči vnějším vlivům, nejenom rezavění. Je také odolné vůči kyselinám, zásadám nebo solím. Je rozpustné pouze v lučavce královské (směs kyseliny dusičné a chlorovodíkové) a směsích kyanidu. Zlato má bod tání 1064 °C a bod varu 2600 °C. Má vysokou specifickou hmotnost, kilogram zlata se vejde do krychle o hraně 3,75 cm. Jde o velmi tvrdý, ale také tvárný kov.
Stříbro, latinsky argentum je ušlechtilým kovem, který je charakteristický světlou, stříbřitě bílou barvou. Patří k drahým kovům, které vynikají vysokou chemickou stabilitou. Ostatním kovům však vévodí především v tepelné a elektrické vodivosti. Proto nachází široké praktické využití.
Šperky jsou staré údajně jako lidstvo samo. Člověk měl nosit šperky dokonce ještě dříve, než začal nosit oblečení. Nejstarší šperky pocházejí z doby asi sto tisíc let před naším letopočtem. Jde o šperky z mušlí. Prvopočátky šperkařství jsou spojeny právě s přírodními materiály, vedle lastur to byl i kámen, hlína, také zvířecí kosti, zuby apod.
