Pozoruhodná historie a význam snubních prstenů

Snubní prsten je díky svému kruhovému tvaru symbolem věčnosti, tedy věčné lásky. Nemá začátek ani konec, stejně jako láska. Dalo by se také říct, že začátek či konec nemá ani historie snubních prstenů. Využívaly se totiž od pradávna, jejich historie sahá až daleko za dochované zmínky a jejich budoucnost se jeví jako nekonečná. Přesto se snubní prsteny dají dohledat v různých historických epochách.

Romantika starověkého Egypta a Říma

Vůbec první dochované zmínky o tom, že prsten spojuje svazek dvou lidí, najdeme ve starověkém Egyptě. Dá se však předpokládat, že snubní prsteny existovaly ještě mnohem dříve.

Již ve starém Egyptě se prsten nosil na levé ruce. Je to proto, že tato ruka je blíže srdci. Z čistě pragmatického pohledu je také levá ruka méně užívanou (většina společnosti jsou praváci), a tak není prsten vystavený takovému opotřebení. Romantičtější pohled měli staří Egypťané, kteří dokonce věřili, že prsteníček levé ruky je přímo spojený prostřednictvím zvláštního nervu či žíly se srdcem.

V historii se objevovaly různé druhy snubních prstenů, mohly být třeba ze železa. S takovými se setkáváme ve starém Římě. Železné prsteny připodobňovaly pevnost partnerského svazku.

Středověká tradice

Snubní prsteny dnes vnímáme jako nedílný prvek každého svatebního obřadu. Jako povinnou náležitost svatební ceremonie je zavedl papež Mikuláš I. v 9. století. Snubní prsteny však tehdy byly určeny pouze ženám. Teprve až ve 20. století začaly snubní prsteny běžně nosit i muži.

Rituálu navlékání prstenu na prst nevěsty byla zvláště ve středověku přikládána velká váha. Měl to být magický okamžik, a to nejenom pro budoucí manželský pár. Využívaly ho také čarodějnice, aby na pár uvrhly kletbu neplodnosti. Nevěsta se čarodějnici mohla bránit tak, že upustila prsten na zem.

Šperkařské skvosty

Materiály snubních prstenů se v průběhu historie měnily. Snubní prsteny mohly v minulosti nabývat mnoha různých podob (ostatně tak je tomu i dnes). Již byla řeč o tom, že prsteny ve starém Římě byly ze železa. Na jiných místech a v jiných historických epochách se však setkáváme také s prsteny ze dřeva nebo trávy. Šlo o materiály dostupné všem společenským vrstvám.

Na druhé straně se asi od 14. století začaly objevovat honosné prsteny z drahých kovů, osázené drahými kameny. Bylo to zejména v Itálii v souvislosti s rozvojem šperkařského řemesla. Samozřejmě takové prsteny využívali jenom ti, kteří si je mohli dovolit.

Bohaté zdobení snubních prstenů

Luxusní snubní prsteny si oblíbili například Habsburkové. Bohaté zdobení snubních prstenů souviselo se společenským postavením a finančním zabezpečením ženicha, ten ho nevěstě prezentoval právě prostřednictvím prstenu.

V současnosti se s uvolněním konvencí nekladou přesné požadavky na vzhled prstenu. Přestože jsou v našich končinách zavedeny snubní prsteny spíše jednodušší, často bez kamene nebo jen s několika málo drobnými kameny, mohou mít snubní prsteny i zcela opačnou podobu. Prsteny budoucího manželského svazku mohou být i vysoce zdobené, po vzoru středověké šlechty. Záleží jenom na preferencích, vkusu a také možnostech každého páru.

Nebyl nalezen žádný komentář